Zahájení letošního, v pořadí již dvacátého pátého ročníku festivalu Letních slavností staré hudby bylo provázeno nezapomenutelnými zážitky. Velkolepý prostor kostela Panny Marie a věrozvěstů při Emauzském opatství (Na Slovanech) rozezněly tóny nadpozemsky krásné hudby z konce 15. století. Hudebníci vlámského hudebního tělesa Oltremontano Antwerpen pod vedením Wima Becu vystoupili spolu s českým vokálním uskupením Tiburtina Ensemble vedeným Barborou Kabátkovou s unikátním hudebním projektem nazvaným Paradisi porte aneb Andělský koncert Hanse Memlinga. Nutno podotknout, že zážitků, kromě toho transcendentního ze samotné mistrně zahrané a překrásné hudby, jež nás spojuje s branami Ráje, bylo tentokrát mnohem víc. K tomu je ovšem potřeba se vrátit o více než 500 let nazpátek.

Podnětem ke vzniku inspirativního projektu vedoucího k produkci hudby z konce 15. století se stal oltářní triptych vlámského malíře německého původu Hanse Memlinga Kristus se zpívajícími a na nástroje hrajícími anděly.

Hans Memling tento obraz namaloval v roce 1490 na objednávku starobylého opatství Santa María la Real v severošpanělském městečku Nájera v oblasti La Riola, jež se rozkládá v místech, kterými vedla – a doposud vede – trasa slavné pouti do Santiaga de Compostela. Klášter, od založení spravovaný mnišským řádem clunyánů, byl v 15. století převeden pod papežský mandát a v téže době prošel i celkovou rekonstrukcí. Lze se tedy domnívat, že Memlingův triptych byl zakoupen právě v souvislosti s těmito změnami. V klášterním kostele triptych tvořil spodní část oltáře a je jedinou částí, která se z tohoto monumentálního Memlingova oltářního díla dochovala. V 19. století se tyto tři oltářní desky s vyobrazením Krista obklopeného hrajícími anděly vrátily do míst, kde na konci 15. století vznikly. Dílo bylo odkoupeno do sbírek Královského muzea výtvarných umění v Antverpách a v prvním desetiletí 21. století bylo přistoupeno k jeho důkladnému restaurování.

K restaurátorským pracím byl přizván i umělecký vedoucí tělesa Oltremontano Antwerpen hudebník Wim Becu, jehož zaujalo Memlingovo věrné a detailní zachycení dobových nástrojů, jež se v době malířova života k produkci hudby používaly. Stejně vypovídající byla i formace hudebního ansámblu, v tomto případě hudbu provozujících andělů. Podrobnosti se pokusím vylíčit v následujících řádcích.

Andělé-hudebníci na Memlingově obrazu ze dvou stran zcela symetricky obklopují centrální postavu Ježíše, oděného v královský červený plášť, s korunou na hlavě a svírajícího kříž nad křišťálovou koulí. Po Ježíšově pravici i levici stojí nejprve trojice andělů-zpěváků, kteří drží zpěvníky a plně se soustředí na zpěv. Vedle nich z každé strany následují trojice andělů-hráčů na dechové nástroje – jedná se o pozdně středověkou formaci hudebníků označovanou termínem „alta capella“. Řadu andělských hudebníků z obou stran uzavírají trojice andělů hrajících na strunné nástroje – toto je ranější formace „bassa capella“. Podíváme-li se na hudební nástroje, kromě dosud dobře známé loutny a harfy rozeznáváme na obraze celou paletu unikátních a do velké míry zapomenutých středověkých hudebních nástrojů. Dechové nástroje jsou tzv. „hlasité“ a patří zde mezi ně šalmaj, clareta, busina a trompette de ménestrels. Skupinu vyobrazených „tichých“ strunných nástrojů tvoří psaltérium, loutna, harfa, organetto, fidula a trumšajt (tromba marina).

Iniciátor projektu Wim Becu spolu s restaurátory podrobili Memlingovo vyobrazení hudebních nástrojů detailní analýze a rovněž se seznámili s dobovou literaturou. Nezbytné bylo rovněž zjistit, jak se některé z nástrojů ladily a ovládaly. Wim Becu zmiňuje ve svém úvodním slovu k programu koncertu dvě hlavní publikace, které sehrály při rekonstrukcích důležitou roli – De inventione et usu musicae (ca 1435-1511) autora Johannese Tinctorise  a Manuscript (ca 1400-1466) Arnouta van Zwolle. Repliky strunných hudebních nástrojů, na které hudebníci obou uskupení v Praze hráli, vznikly pod vedením několika odborníků. O zhotovení strunných nástrojů se zasloužil vyučující na hru na loutnu Dirk De Hertogh v Centru pro výrobu hudebních nástrojů v belgickém Puursu, stavby organetta (varhanního portativu) se ujal Stijn Dekoninck. Trompety zhotovil Geert Jan van der Heide a šalmaj je prací Erica Mouldera. Onoho překrásného červencového večera se publiku naskytla jedinečná příležitost se před zahájením koncertu s těmito nově vyrobenými středověkými nástroji obeznámit a posléze obdivovat hudebníky na ně hrající i „nebeskou“ hudbu samotnou.

V roli andělů-zpěváků, doprovázených hudebníky, vystoupil sbor vynikajících interpretek staré hudby z hudebního souboru Tiburtina Ensemble, který se věnuje interpretaci gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a dobové hudby. Na koncertě byly předvedeny jak multivokální skladby, tak skladby pro jeden hlas, především od bruggských hudebních skladatelů (též anonymů) z 15. století, tedy přibližně z období Memlingova života. Mezi ně patří například Guillaume Dufay (1397-1474), John Dunstaple (1390-1453), Gilles Binchois (1400-1460) nebo Jacob Obrecht (1457/1458-1505). Kromě vokálních skladeb s hudebním doprovodem si publikum vyslechlo i skladby čistě instrumentální, například Obrechtův Chanson: Den haghel ende die calde snee nebo mistrně provedený Danse de Cleves z dílny anonyma z 15. století. Tato skladba zazněla rovněž jako přídavek, který si nadšené publikum dlouhými ovacemi na závěr koncertu vyžádalo.

Paradisi porte per te nobis aperte sunt

Quae hodie gloriosa cum angelis triumphas

Tiburtina Ensemble

Barbora Kabátková – soprán, umělecká vedoucí

Ivana Bilej Brouková, Tereza Böhmová – soprán

Daniela Čermáková, Anna Chadimová Hlavlíková – alt

Hana Blažíková – soprán, gotická harfa

Vojtěch Jakl – fidula, trumšajt (tromba marina)

Kristýna Kosíková – organetto

Oltremontano Antwerpen

Wim Becu – busina, trompette des ménestrels, umělecký vedoucí

Anna-Liisa Eller – kannel, psaltérium

Paul Kieffer – loutna

Elisabeth Schollaert – šalmaj

Raphaël Robyns – clareta, trompette des ménestrels

Koncert se konal s laskavou podporou vlámské vlády.